Zmar a naděje

Na padesát let staré jizvy války zarůstá les a tráva, ale země pod nimi pořád dýchá jed. Část krajiny se vzpamatovala, jiné kusy zůstaly navždy zlomené: močály, kde se ve tmě lesknou mastné hladiny, stromy zkroutily chemikálie, vzduch je cítit rzí, ozonem a něčím těžko pojmenovatelným. Občas se mezi bahnem mihne silueta člověka - příliš tichá, příliš rychlá, příliš silná na to, aby byla opravdu lidská. A tam, kde se potulují sektáři s bílými znameními na kůži, mizí lidé beze stop; les tam potemní jako před bouří. Mezi tím vším přežívají ostrůvky života: osady, karavany, polorozpadlé komunity, které se drží už jen tvrdohlavostí. I naše Základna. Domov, držící pohromadě jen zbytky zásob, bolestí a touhou po teple lidského dotyku.

A tak jste v močálech, daleko od cest, dál, než by rozum dovolil. Lov masa není volba, ale nutnost - Základna sotva drží krok s vlastními žaludky. Je chladno, vlhko a ticho, které umí být krutější než kulka. Když se člověk zastaví, slyší vlastní tep i dech všech kolem, cítí napětí, co visí ve vzduchu jako sliz na větvích. Někdy to napětí přetne žert o tom, kdo s kým sdílí přikrývku, nebo vzpomínka na dotek kněžky Jaderné bohyně, která umí vyléčit ránu i spálit hlavu jediným polibkem. Ale tady, uprostřed bažin, kde se svět kroutí mezi životem a zánikem, je i blízkost jen křehká chvilka, kterou může cokoli ve tmě ustřihnout jako vlákno.

Ať radiační situace zůstává stabilní!

Míra přípravy: Inspirací je nové dílo Leoše a Kristýny - Atomové šelmy, unikátní české postapo. Pro správný feeling jsem extrémně ořezal původní Fallout a reálie si vysvětlíme na místě.

Náplň: survival, řešení bezvýchodných situací, boj se zmarem a extrémně nepřátelským světem, hledání sebe sama a svého místa v tomto světě