Velmi Křehká Ulice

Činžákový byt je potemnělý a Evinu siluetu na gauči osvětluje jen záře obrazovky jejího telefonu. Evžen tu už měl dávno být... tedy, měli být spolu již měsíce. Ale nejdříve je rozdělila ta nešťastná havárie vody, poté ta nešťastná havárie jeho auta, pak ten nešťastný požár místního Alberta, co způsobil to nešťastné setkáním s jejím EX - pohledným slovenským hasičem... Ale dnes to mělo vyjít. Dnes je ten den, kdy měl opustit tu zrzavou fúrii a kdy se k sobě měli konečně nastěhovat. Eva se již chystá frustrovaně zahodit telefon a zabořit hlavu do dlaní, když v tom na horní liště blikne notifikace. Konečně. Se zatajeným dechem ji otevře, očekávajíc omluvy a přísliby brzkého příjezdu. Ale z obrazovky na ni svítí jediná věta: "Nebýt těch zatracených bobrů, už jsem mohl být s Tebou."

Paralelně s Jirkou mi přišlo tematické, si na Valentýna zahrát nějakou pěknou komediální slaďárnu. Ale z divokého jihu se přesuneme do českých luhů a komunistických bloků a zahrajeme si klišoidní nekonečné "TV drama". Poskládáme si společně kostru činžáku/sídliště/nemocnice nebo podobných vhodných kulis a hráči se pak ujmou rolí dvou párů, kterým osud nebo závistiví sousedé nechtějí dopřát jejich lásku a hážou jim pod nohy klacky v podobě progresivně absurdnějších situací, které jim brání být spolu.

Hra bude postavená na improvizaci propletených překombinovaných scén bez kostek, ale budou k dispozici kartičky s klíčovými slovy, které pomohou nakopnout fantasii. Nebudou potřeba velké herecké výkony - pokud se budete cítit na dramatické konfrontace a vyznání lásky, bude to jistě pěkné okořenění, ale bude bohatě stačit i popis scény ze třetí osoby. Hra by měla být poměrně krátká a oddechová, ale i přesto si předem nastavíme mantinely, ať se v rámci komedie jeden druhému netrefujeme do citlivých míst.