Obraz mé ženy

Hráči budou mít předpřipravené postavy. Základní pravidla a zákonitosti světa vysvětlím na začátku hry. Hra je vhodná pro začátečníky a nebo pro oddech - není potřeba žádná předchozí znalost. Hraje se s 1k6 a 1k10, klidně zapůjčím.

"Pořídil jsem si ten obraz své zesnulé ženy," ukazuje zeman Boršt na malbu na zdi ze svého křesla v rohu pokoje. "Znám toho malíře. Kdysi se ucházel o její ruku tak jako já... Nechápu, jak si mohl myslet, že by se nižší šlechtična provdala za obyčejného malíře," zvedl svou číši k opovržením pokřiveným rtům a svíčka, před kterou pohár stál, na malý okamžik osvítila jeho ostře řezanou tvář. "Teď, viděli jste to," vyprskl doušek vína, "jako kdyby listí v tom obraze zaševelilo ve větru. Přísahám, že s tím obrazem není něco v pořádku! Hýbe se. Občas."

Sledujete, kam na obraz ukazuje. Marně hledáte jakýkoliv náznak toho, o čem to sakra mluví? Ve zlatem vykládaném rámu je otevřená kovaná brána do zahrady. Cestu vedoucí skrz bránu obrůstají keře a na jejím konci sedí u zahradního stolku pod stromem dáma. Užívá si posledních paprsků letního dne a popíjí čaj. Ale nic se v obraze nehýbe - je to přeci jenom malba. Malba malíře sice zručného, ale jen malba.

"Někdy mám dokonce pocit, že se na mě i dívá," pokračuje o trochu klidněji, "ne moje žena, ale něco v tom obraze. Musíte zjistit, co za tím vězí! Přivádí mě to k šílenství. Chtěl jsem vzpomínku na mou ženu, ale... ale zblázním se z toho, jestli to takhle půjde dál."